Další z řady přednášek pořádaných na půdě PF UK Českou společností pro mezinárodní právo se uskutečnila
17. března 2014 a týkala se problematiky mezinárodního práva trestního. Podtitul přednášky – Z Haagu do Sarajeva aneb stíhání válečných zločinů „na místě činu“ napovídá, že tématem byla aplikace mezinárodního trestního práva Státním soudem pro Bosnu a Hercegovinu. 

Přednášející, Mgr. Kateřina Uhlířová, PhD., LL.M. působí jako odborná asistentka na katedře evropského a mezinárodního práva PF MUNI a s problematikou je obeznámena, jakožto bývalá stážistka u Mezinárodního trestního tribunálu pro bývalou Jugoslávii a u Zvláštního senátu pro válečné zločiny Soudu Bosny a Hercegoviny, i prakticky. 

Cílem Mgr. Uhlířové bylo seznámit posluchače s velmi složitou problematikou aplikace mezinárodního trestního práva v ojedinělé situaci, kdy je aplikováno po určitou dobu paralelně jak „z Haagu“ (Stálým Tribunálem pro bývalou Jugoslávii - YCTY), tak i „ze Sarajeva“ (Státním soudem pro Bosnu a Hercegovinu, založeným v roce 2002, a jeho zvláštním senátem pro válečné zločiny). 

U sarajevského soudu navíc do roku 2012 působili vedle místních i mezinárodní žalobci a soudci. Aby celá situace nebyla moc jednoduchá, aplikuje nyní sarajevský soud vedle mezinárodního trestního práva, Statutu ICTY,
i vnitrostátní trestní právo, a to navíc podle několika kodexů (roztříštěnost vnitrostátní právní úpravy je dána členěním státu).

Pro lepší orientaci ve složité problematice byla přednáška zahájena historickým exkursem k balkánské válce
a především k Daytonské mírové dohodě z roku 1995, na jejímž základě se stát v současné době skládá ze tří entit: Republiky srbské, Distriktu Brčko a Federace Bosny a Hercegoviny, přičemž Federace sama sestává z 10 samostatných kantonů.

Každá ze tří entit má samostatnou legislativu (proto neexistuje jediný národní trestní zákoník) a svoji soudní soustavu. Součástí Daytonské dohody byla i ústava Bosny a Hercegoviny, která je podle Benátské komise spíše „mezinárodním než ústavním právem“. 

Dohoda totiž sloužila spíše jako opatření k zastavení ozbrojeného konfliktu než jako solidní základ pro fungující právní stát. Jedním z důsledků provizorní ústavy je i neexistence generální recepční klauzule pro mezinárodní právo. Ústava obsahuje jen klauzuli pro lidskoprávní smlouvy, které měly pochopitelně po válce prioritu.

Neexistence recepční klauzule je tak v současné době dalším z faktorů, které činí právní prostřední v Bosně
a Hercegovině nepřehledným. I samotné zřízení Státního soudu v roce 2002 bylo iniciativou Vysokého představitele OSN, nikoliv samotných obyvatel, což Soudu nepřidalo na popularitě. 

Vzhledem k územnímu členění je Státní soud Bosny a Hercegoviny de facto jediným soudem s celostátní působností, který má ve své pravomoci projednávání válečných zločinů.

Jako takový je nadán specifickým pravomocemi: může si v oblasti válečných zločinů atrahovat jakýkoli případ od libovolného soudu nižší instance a zároveň může na nižší instance delegovat jakýkoli svůj případ, což působí velmi negativně především v oblasti jednotnosti judikatury. Dalším problémem je faktická nemožnost apelace.

Závěrem bych ráda podotkla, že přednášející si publikum získala nejen srozumitelným vysvětlením extrémně složité problematiky fungování a činnosti Státního soudu, ale také obecnějšími úvahami o úloze mezinárodního společenství při poválečné rekonstrukci a znovunastolení vlády práva v Bosně a Hercegovině, (ne)vhodnosti ústavy podle Daytonské dohody a především zásadními otázkami fungování právního státu: principem právní jistoty, principem legality a nezávislostí a nestranností soudců.

Byť v současné době není jasné, zda se Státní soud vyrovnává se všemi uvedenými principy tak, jak by tomu 
v právním státě mělo být, je v každém případě zajímavé sledovat a studovat jeho snahu.

Autorka článku: Kateřina Hůlová

Czech Society of International Law in cooperation with the Czech National Committee of the International Association of Legal Sciences and the Institute of State and Law of the Czech Academy of Sciences invite you to an on-line lecture with discussion on 20 February 2025 at 4:30 p.m....

The Czech Yearbook of Public & Private International Law invites contributions to its volume 14 (2023). In 2023, the Yearbook should focus on the role of international and national institutions for international law, in addition to the usual rubrics. This year we commemorate not only the 150th...

Letošní rok se konalo 14. česko-slovenské mezinárodněprávní symposium, které se věnovalo zejména dopadům ozbrojeného konfliktu na Ukrajině z pohledu různých oblastí mezinárodního práva. Česká společnost pro mezinárodní právo ho již tradičně pořádala v Zámeckém hotelu AV ČR v Třešti ve dnech...