Zpráva z přednášky prof. Bernarda Duhaime na téma "UN Working Group on Enforced or Involuntary Disappearances - current thematic discussions on private actors and migrations"

Dne 9. září 2015 se v budově Právnické fakulty Univerzity Karlovy v Praze uskutečnila první poprázdninová přednáška organizovaná Českou společností pro mezinárodní právo (ČSMP) ve spolupráci s Katedrou mezinárodního práva PF UK a Českou pobočkou International Law Association (ILA).

Přednášejícím byl Bernard Duhaime, profesor mezinárodního práva na Fakultě politologie a práva Québecké univerzity (Faculté de Sciences politiques et de Droit de l’Université du Québec, UQAM)
v kanadském Montreálu a od konce loňského roku člen Pracovní skupiny OSN pro nucená a nedobrovolná zmizení (UN Working Group on Enforced or Involuntary Disappearances).

Právě na činnost této Pracovní skupiny a na otázky, které si skupina momentálně klade, se zaměřila přednáška.

Prof. Duhaime nejprve stručně shrnul historii a mandát Pracovní skupiny. Skupina vznikla v roce 1980 z podnětu států Latinské Ameriky a jejich občanské společnosti. Původně měla fungovat jeden rok, její mandát byl ale každoročně obnovován, a skupina tak letos oslavila již 35. narozeniny.

        Prof. Bernard Duhaime

Hlavním úkolem skupiny je pomáhat rodinám pátrat po jejich zmizelých příslušnících, a to výlučně za pomoci politických prostředků (rozhovory s vládami, návštěvy států apod.). Od roku 1992, kdy byla Valným shromážděním OSN přijata Deklarace na ochranu všech osob před nuceným zmizením (Declaration on the Protection of all Persons from Enforced Disappearances), dohlíží navíc skupina na to, do jaké míry státy dodržují soft law závazky zakotvené v Deklaraci, a dává jim doporučení v tomto směru.

Mandát Skupiny se částečně překrývá s mandátem Výboru OSN pro nucená zmizení (UN Committee on Enforced Disappearances), který byl ustaven na základě Úmluvy na ochranu všech osob před nuceným zmizením (Convention on the Protection of all Persons from Enforced Disappearances) přijaté v roce 2006. Skupina ale není striktně vázána na jeden právní instrument a její činnost se neomezuje na smluvní strany tohoto instrumentu, jak je tomu u Výboru.

Vzhledem k tomu, že k dnešnímu dni se smluvní stranou Úmluvy stalo jen 50 států, mezi nimiž chybí např. i Česká republika, je rozdíl geografického dosahu obou orgánů poměrně značný. Skupina má pět členů, za každou regionální skupinu v OSN jednoho. Za naši, východoevropskou skupinu je členkou dr. Jasminka Dzumhur z Bosny a Hercegoviny. Prof. Duhaime zastupuje skupinu států západní Evropy a dalších.

Ve druhé části svého vystoupení se prof. Duhaime zaměřil na dvě aktuální otázky, které si Pracovní skupina momentálně klade. První se týká nucených zmizení zaviněných nestátními aktéry. Podle tradiční definice, která je zakotvena i v Úmluvě, má nucené zmizení tři hlavní charakteristiky. Jde o: a) zbavení osobní svobody, b) realizované orgánem státu či aktérem, jehož činy jsou státu přičitatelné,
a c) provázené odmítnutím ze strany státu uznat, že ke zmizení došlo, a poskytnout informace o osudu zmizelé osoby. Definice odráží praxi latinskoamerických diktatur, které se rády zbavovaly svých politických odpůrců tak, že je nechaly „zmizet“ (odpůrci byli zabiti a někde zakopáni, nebo byli shozeni do moře
z vrtulníku).

Z dnešního pohledu se ovšem definice může jevit jako zastaralá, neboť nepostihuje jednání nestátních aktérů (např. Islámského státu či různých skupin organizovaného zločinu). Pracovní skupina se tak zamýšlí nad tím, do jaké míry by bylo možné definici rozšířit a co by takové rozšíření znamenalo v praxi pro její činnost (jak např. komunikovat s nestátními aktéry?).

Druhá diskutovaná otázka se týká nuceného zmizení a migrace, resp. nuceného zmizení v rámci migrace. Ukazuje se totiž, že kontext migrace vytváří pro nucené zmizení osob ideální podmínky. Může se přitom jednat o nucené zmizení v tradičním významu, kdy státy nechávají zmizet politické odpůrce, kteří se snaží dostat do bezpečí; i o nucené zmizení v širším pojetí, zahrnujícím akce nestátních aktérů (např. kriminálních skupin obchodujících s orgány migrantů).

Téma vztahu migrace a nucených zmizení by se mělo stát předmětem nové studie, kterou pracovní skupina předloží nejspíše během příštího roku. Vzhledem k současné relevanci problematiky migrace bude jistě zajímavé, k jakým závěrům skupina dospěje a co státům pro danou oblast doporučí. O tom by též mohl prof. Duhaime pohovořit během některé z dalších návštěv Prahy, které se snad v budoucnu uskuteční.

Autorka článku: Veronika Bílková