Zpráva z přednášky prof. Riccarda Pavoniho na téma „The European Court of Human Rights and the Law of International Immunities“

Dne 24. listopadu 2015 jsme měli příležitost přivítat v prostorách Právnické fakulty profesora Riccarda Pavoniho z univerzity v toskánské Sieně.

Profesor Pavoni hned v úvodu svého vystoupení připomenul, že téma je v tuzemském prostředí aktuální
i z toho důvodu, poněvadž Česká republika letos v březnu ratifikovala Úmluvu OSN o jurisdikčních imunitách států a jejich majetku (2004), a zařadila se tak mezi 19 států, které k dnešnímu dni tento dokument ratifikovaly. Právě kvůli celkově nízkému počtu ratifikací však Úmluva dosud nevstoupila
v platnost.

Hlavní pozornost profesor Pavoni věnoval, jak už vyplývá z názvu, činnosti Evropského soudu pro lidská práva (ESLP). Vyzdvihnul, že ESLP vykazuje zdaleka nejrozsáhlejší judikaturu ve vztahu k mezinárodním imunitám.

Z celkového počtu dosavadních 29 případů řešených štrasburským soudem se 19 týkalo imunit států
a zbývající počet imunit mezinárodních organizací. U druhého jmenovaného typu stojí za zmínku, že ESLP již rozhodoval i spory, v nichž byly v pozici žalované strany např. OSN či Severoatlantská aliance.

Z hlediska věcného však šlo povětšinou o pracovněprávní spory (employment disputes) mezi mezinárodní organizací na jedné straně a jejími pracovníky na druhé (v pozici stěžovatele). Z častější kategorie – sporů ohledně mezinárodních imunit států – prof. Pavoni stručně charakterizoval stěžejní judikáty: Al-Adsani proti Spojenému království (2001), Cudak proti Litvě (2002), Oleynikov proti Rusku (2013) či Jones a ostatní proti Spojenému království (2014).

V kontextu problematiky mezinárodních imunit prof. Pavoni neopomněl ani zcela zásadní rozsudky jiných tribunálů. Z těchto lze jmenovat spor mezi Německem a Itálií, řešený Mezinárodním soudním dvorem
v roce 2002, a konečně velice kontroverzní rozsudek Nejvyššího soudu Nizozemska z roku 2012 ve věci žaloby sdružení Srebrenických matek (pozůstalých po genocidě ve Srebrenici z roku 1995) proti Nizozemsku a OSN, tedy subjektům, které za tehdejší dočasnou ochranu civilistů v oblasti Srebrenice nesly odpovědnost.

Nizozemský soud ve svém rozsudku judikoval, že OSN nenese odpovědnost za porušení lidských práv spáchaná při realizaci akcí podle kapitoly VII Charty OSN.

Autor článku: Petr Pospíšil